Murphy Šarmar (in memoriam)
Jméno: Murphy
Chovatelská stanice: Šarmar
Otec: Kip Květ sakury (ruby)
Matka: Juanita Šarmar (ruby)
Číslo zápisu: CMKU/CKC/7196/03/05
Datum narození: 12.3.2003
Datum úmrtí: 3.6.2018
Kohoutková výška: 35 cm
Délka těla: 39 cm
Délka nosu: 4,4 cm
Barva: ruby
Bonitační kód: 151 431 153 234 1E -> CHOVNÝ
Chovnost: NECHOVNÝ (kastrovaný) ze zdravotních důvodů
Tituly: Stříbrný veterán, Zlatý veterán, Platinový veterán
Murphyho jsem pořídila bráchovi k 16. narozeninám s hlavní funkcí kámoš a rodinný mazlík. Proto jsem nikdy neřešila jeho bílé znakování nebo delší nos. I tak jsme absolvovali svod a bonitaci a zkusili si jednu výstavu...
Je pravda, že pokud něco Mufovi chybí na kráse, vybral si to mnohonásobně na inteligenci. Má spíš povahu pracovního psa - učení ho baví, zejména se správnou motivací. Je to chytrý, vynalézavý a učenlivý pejsek, který by se za pochvalu, aport nebo něco k snědku rozdal. Tak jsme se spolu naučili prvky dogdancingu, chodili jsme si zaběhat na agility a coursing a složili jsme cansiterapeutickou zkoušku. Jeho parádním kouskem je umění aportovat buřta bez ochutnání :o)
Je to můj první pes a vzniklo mezi námi velmi zvláštní a silné pouto. Bohužel musím přiznat, že pořízením Bodieho se náš vztah změnil. Murphy žil sedm let v roli rodinného jedináčka (kocoura nepočítám, toho za konkurenci nepovažuje) a příchod druhého pejska ho tak úplně nepotěšil. Kluci se tolerují, občas se spolu ženou za míčkem nebo se přetahují o plyšáka, ale to původní souznění duší mezi jím a mnou se trochu vytratilo. Mrzí mě to, ale zpět se to vzít nedá. Protože Bodie už je čistě můj pejsek, Murphy se zpětně víc upnul k bráchovi - možná je to tak dobře, původně to tak mělo být...
Dnes jsem vyprovodila za Duhový most mého prvního a jedinečného kavalírka Murphyho alias Mufa.
Murphy Šarmar byl původně dárkem pro mého bratra k 16. narozeninám a prvním úspěšným pokusem introdukovat psa do naší (do té doby) nepsí rodiny. A dělal celé naší rodině radost krásných 15 let. Byl to výborný kamarád a parťák, vzájemně jsme se učili spolu vycházet, rozumět si, cvičit... Zkoušeli jsme agility, coursing, prvky tance se psem, canisterapii. Byl to nesmírně chytrý a šikovný pejsek, nadšený pro každou legraci. Uměl aportovat i buřta. Když se naše smečka rozšířila, smířil se se ztrátou pozice jedináčka a zcela samozřejmě a nenásilně se stal vůdcem a šéfem všech ostatních kavalírů, kteří postupně do naší domácnosti přišli.
Ke stáru už byl nahluchlý, trošku pomalejší a měl šelest na srdci, ale nakonec ho v důsledku pokročilé degenerativní myelopatie začaly zrazovat zadní nohy. Jeho potíže se za poslední půlrok hodně zhoršily a další život by byl jen nedůstojným přežíváním. Proto dnes v klidu usnul na zahradě na chalupě, kde to miloval.
Tak běž, kamaráde, utíkej! Vzpomínáme...